Žido-křesťanská civilizace

Občas se mluví o tzv. žido-křesťanské civilizaci nebo o žido-křesťanských hodnotách. Tento pojem je součástí slovníku hlavně amerických konzervativců, ale sem tam se objeví i v našem mediálním a politickém rybníčku. Jde o zavádějící termín, který vnáší zmatek do otázky kulturních základů Západu.

Společné hodnoty?

Existují určitá základní morální pravidla, nutně sdílená všemi civilizacemi, kreré dosáhly jisté úrovně. Téměř všechny lidské společnosti zakazovaly a zakazují vraždu, cizoložství či krádež. Téměř všechny lidské společnosti se starají o zestárlé a pěstují pohostinnost a přívětivost. C. S. Lewis hovoří o Tao života (viz C. S. Lewis, Abolition of Man). Evidentně zde opět narážíme na lidskou přirozenost, ze které vyplývá potřeba omezení jednotlivců pro obecné dobro společenství.

Social Pathologist dále hovoří o tom, že všechna abrahámovská náboženství, křesťanství, judaismus a islám sdílejí tyto základní hodnoty, sdílejí dokonce i společnou tradici, Starý zákon. Přesto nemluvíme o žido-křesťansko-islámské civilizaci či hodnotách. Všichni vědí, že islám byl a je vůči křesťanství nepřátelský. O něco méně se hovoří o nepřátelství judaismu vůči křesťanství.

https://socialpathology.blogspot.com/2017/07/judeo-christian.html

Proti všem

Sami Židé vždy považovali křesťanství, tedy učení Ježíše Krista, za radikálně odlišné od židovství. Křesťanská etika nebyla etikou židovskou. Social Pathologist dále cituje Strausse, který vidí křesťanství v opozici k judaismu a islámu:

> Pro křesťana je posvátnou doktrínou zjevená teologie; pro Žida a muslima je posvátnou doktrínou primárně právní interpretace Božského zákona (talmud a fiqh).

Rozdíl je ve filozofii, která byla ve středověkém křesťanství integrální součástí výuky studenta ve svaté doktríně. V židovských a islámských společnostech takové výsadní postavení neměla, byla více soukromou záležitostí. V tomto ohledu byl status filozofie podobný tomu ve starověkém Řecku. Útok moderní filozofie proti starověké a středověké filozofii byl z tohoto důvodu, dle Strausse, úspěšný, neboť ta byla díky svému statusu brána vážněji, což v konečném důsledku vedlo k moderním teologickým, filozofickým i politickým problémům.

Proto by bylo patrně správnější hovořit o žido-islámské etice než o žido-křesťanské. Sami Židé žádnou žido-křesťanskou tradici neuznávají a pokud se vůbec k tomuto termínu uchylují, pak jen pro krátkodobý politický užitek, který přináší (podpora USA Izraeli).

Zkrátka a dobře, přinejmenším do nedávna, řekněme do roku 1918, byla evropská civilizace křesťanskou civilizací, křesťanství dalo Evropě její unikátní charakter, položilo základy její kultury a moci. Křesťanství ve smyslu určitého pojetí pravdy, zjevení a filozofie, které je odlišné od pojetí židovského či islámského.

Kachna

JMSmith uvádí, že termín „žido-křesťanský“ vznikl ve čtyřicátých letech, kdy Židé pocítili náhlou touhu připojit se k Západnímu klubu. A nijak ho nešetří:

https://orthosphere.wordpress.com/2019/04/19/you-scratch-my-back-ill-stab-yours/

> Nic takového jako žido-křesťanské hodnoty nemůže existovat, neboť Židé odmítají nejvyšší křesťanskou hodnotu, kterou je Kristus.

Můžeme zajít až tak daleko, že termín žido-křesťanské hodnoty nazveme novinářskou kachnou, která má sloužit především k odbožštění Krista a proměnu křesťanství v čistě etický systém. Ovšem rozpouštěcí síla této kachny se poněkud neutralizuje, když dojde na doktríny, které jsou čistě židovské. Dodávám, že tato kachna také slouží k tomu, aby smířila křesťany s faktem, že v současnosti dostávají většinu morální, politické i teologické instruktáže od Židů věrných svému židovství. Přitom respekt, který Židé cítí k učitelské autoritě pravověrných křesťanů, zůstává stejně malý, jako vždy byl.

To vše naznačuje, že moderní žido-křesťanství je křesťanství upravené tak, aby bylo akceptovatelné pro Židy. Ovšem bez obdobných úprav na straně judaismu. Vskutku, základním pravidlem žido-křesťanského kondominia se zdá být to, že křesťané musí o Židech mluvit hezky, zatímco Židé mohou obdařit křesťany sžíravou kritikou.

Bastardi

Před rokem 1940 se termín „žido-křesťanský“ používal k označení sekt pokřtěných Židů, např. Ebionitů či Nazarenů, které krátce existovali na počátku křesťanství a které uznávali Ježíše jako Mesiáše, ale nadále dodržovali Mojžíšův zákon a stranili se ranné církve. Odmítali Trojici a popírali Kristovo božství. Uvažovali o něm podobným způsobem, jako později muslimové. Tyto sekty byly nakonec zničeny ortodoxními Židy, kteří považovali Ježíše za nejhoršího z rouhačů a patrně ze svých synagog vyhnali každého, kdo by o něm ztratil dobré slovo. Židovské modlitby dodnes obsahují požadavek, aby Jahve zničil tyto „heretiky“.

Tady bychom mohli celou věc uzavřít s tím, že termín „žido-křesťanský“ je nesmyslný a nechat neokonzervativce dál mlátit prázdnou slámu.

Žido-protestantismus

Jenže se svou troškou do mlýna přišel i Walter Devereux. Ten připomíná, že dnes už nežijeme v křesťanské civilizaci a základem současné civilizace není tradice křesťanská, přinejmenším ne ve smyslu církevních otců a koncilů.

https://aspiringelder.wordpress.com/2019/06/10/yes-western-civilization-is-judeo-christian/

Základy moderního západu jsou protestantské. Jedním z charakteristických rysů Reformace je požidovštění křesťanství. Protestanté odstranili kněžství, nevěří v přítomnost Krista v eucharistii, zrušili svátosti, vyřadili některé knihy Starého zákona, přestali používat starší a přesnější Septuagintu a při překladu konzultovali mnohem mladší (10. století) židovské zdroje reagující na křesťanství. Proto můžeme mluvit o judaizaci, požidovštění křesťanství.

Amerika, která je tváří současného Západu, stojí na třech myšlenkových proudech: puritánský kalvinismus, neideologický pragmatismus reprezentovaný středoatlantickým obchodníkem bez ideologického zakotvení a osvícenský republikanismus. Všechny tři jsou ovlivněné židovským myšlením a židovskými herezemi.

Katolická církev stála ještě v 19. století pevně a bránila se proti množícím se herezím. Teprve po dvou světových válkách, ze kterých vzešly protestantské (rozuměj požidovštělé) Spojené státy a bezbožecký Sovětský svaz jako světové velmoci, se podařilo zlomit odpor katolické církve, jež následně vyhlásila aggiornamento na 2. vatikánském koncilu.

Termín „žido-křesťanství“ se objevil právě v této době, kdy se protestantům konečně podařilo reformovat církev a holocaust se začal zneužívat k politickému a finančnímu vydírání Západu. Můžeme proto hovořit o žido-křesťanství či antikřesťanství, které imituje řád ve snaze ho svrhnout. Tolik Devereux.

Závěr

Pokud má pojem „žido-křesťanství“ vůbec nějaký obsah, pak nemá nic společného ani s křesťanstvím, ani s judaismem. V praxi jde nejspíš o lokální úchylku americké konzervativní politiky. Nejlepší je vůbec ho nepoužívat.